Úzký obývací pokoj nemusí být nutně nevýhoda. Problém nastává ve chvíli, kdy se do něj snažíte vecpat klasickou sedací soupravu, která je dimenzovaná na prostorný sál. Výsledkem je pocit stísněnosti, zbytečné uličky a nábytek, který nikam nevede. Řešení začíná u rozměrů místnosti, ne u katalogu nábytku. Změřte si šířku i délku, poznamenejte si, kudy se chodí, kde jsou dveře a okna. Teprve pak má smysl vybírat.

Základním krokem je vzdát se představy, že gauč musí stát u zdi naproti televizi. V úzkém prostoru se mnohem lépe osvědčí dvě menší sedačky nebo křesla postavená proti sobě, případně do L. Pomůže také sedací souprava bez opěrek na koncích, která opticky nezahlcuje prostor. Pokud si nejste jistí, jaký typ rozmístění zvolit, inspirujte se u symetrického a asymetrického uspořádání sezení, kde najdete praktické příklady pro oba přístupy. Symetrie působí klidně a formálně, asymetrie zase uvolněně a dynamicky.

Barvy a materiály hrají v úzkém prostoru větší roli, než by se zdálo. Tmavé a masivní kusy nábytku místnost opticky zmenšují, zatímco světlé odstíny a nožičky, pod kterými je vidět podlaha, ji nechávají dýchat. Stejně důležitá je výška opěradel. Nízká sedačka nechá vyniknout stěně za sebou a pokoj se nezdá tak stlačený. Zkuste také sedačku umístit mírně od zdi. Získáte tím prostor pro průchod a místnost bude působit vzdušněji, i když celková plocha zůstává stejná.

Nakonec se nebojte kombinovat různé typy sezení. Dvě křesla, jedna menší pohovka a pár taburetů, které lze přesunout, nabízejí větší flexibilitu než jedna velká souprava. Taburety se dají použít jako podnožky nebo odkládací plochy, a když přijdou hosté, poslouží jako další místa k sezení. V úzkém obývacím pokoji tak získáte variabilní uspořádání, které se přizpůsobí běžnému dni i návštěvě, aniž byste museli řešit nedostatek prostoru.